Psal se rok 2018 a Itálie po 60 letech nepostoupila na mistrovství světa... Týmu se ujal trenér Mancini a postupně vybudoval tým, který vrátil Itálii v roce 2021 tam, kam patří. Na vrchol! Více se dočteš, vstoupíš-li na !celý článek" (cic)

Co na tom, když fandím Česku, Německu, Anglii, Belgii, Francii či Holandsku... Jde o to, jak k vítězství tým Itálie došel a čím omráčil všechny neznalé italského týmu. 

Byly to kroky postupné. I trenér Mancini se svým týmem prohrál pět úvodních zápasů. Ale pak už následovala šńůra 34 neprohraných zápasů a nasazování korálků. Jak krásné je to přirovnání a vrací se mi ta jízda za postupem. Nebylo to najednou a vše mělo řád a kroky, bez kterých se neposuneš výše.

První je fyzická kondice, tu mají všichni, ale někdo více a někdo méně. Stačí jít jen do naší ligy a podívat se na Slavii. To velmi pomůže, když je síla a vůle jít až za hranu nemožného 

Druhým je taktika. Taktika není jen tlachání u videa, ale cesta jak silou rozumu, nácviku a zautomatizovaných postupů se vše vryje pod kůži a pak každý ví, kde koho může najít, co od spoluhráčů může očekávat, jak přelstít soupeře, aniž by ten o tom věděl a točí se mu jen hlava. Itálie? Naprosto dokonalá ve výstavbě hry, v bránění, v útočné činnosti, prostě ve všem.

Třetím je ochota se podrobit fyzické a taktické připravenosti. Ochota se opět neměří pseudoochotou, ale opravdovým chtíčem. Protože je obrovský rozdíl mezi něčím jen nařídit, připravit a chtít po hráčích X nebo Y. Právě ochota se podřídit a věřit, že to co dělám, dělám nejen pro sebe, ale pro tým a pro budoucí radost ze hry. A zde Itálie předčila všechny o parník a možná i za to si zasloužila titul. 

Čtvrtým je tým, opět použiji slovo ne pseudotým! Příklad je právě Itálie. Nastoupit mohlo vždy jen 11 hráčů, střídat mohlo 5, ale Itálie nebyla 25 individualit, ale řetěž 25 různě pevných článků, které však spolu táhli a žili svůj sen společně jako společný řetěz. Nikdo se nepovyšoval, nechoval arogantně. Chovali se k soupeři s respektem a přátelsky a s úsměvem, třeba jako Chiellini. Byli pokorní a byli vzájemně si přející. Ti kteří nehráli, drželi palce, přáli a radovali se spolu s těmi na hřišti, ti kteří střídali svého spoluhráče objali (opravdově a od srdce), vedení a hráči tvořili neskutečný jednolitý celek a i přestože někdo hrál více a někdo méně, tak jste z týmu Itálie cítili auru jednoho velkého společného srdce.

Vím, v pralesní lize jsou jiní fotbalisté, s daleko nižším fotbalovým umem. Ale lidé jsme stejní a můžeme si vzít příklad z těch věcí, které můžeme docílit jako ti nejlepší, i bez toho nádherného fotbalového umu, kterého nikdy nedosáhneme. Jde jen o to najít chuť se obětovat pro tým a ne hledět na sobecký zisk "své" osobní radosti. 

Těším se na tým a na setkání na hřišti